Ztracená letka číslo 19
Ve středu 5. prosince 1945 ve 14 hodin vyrazila pětičlenná letka číslo 19 torpédových bombardérů Avenger se čtrnácti letci z floridské pevnosti Lauderdale na navigační trénink. Měli nad mořem svrhnout bomby a vrátit se. Nádherně jasné nebe a příznivý vítr ukazovaly, že to bude rutina. Operaci sledovala řídicí věž. A tak zachytila, jak pilot Powers řekl: „Nevím, kde jsem. Musel jsem ztratit kurz…“ Pilot Taylor mluvil o zhoršujícím se počasí. Ještě chvíli sledovali ze základny Lauderdale zmatenou konverzaci. Když rádio umlklo, vyhlásili poplach.
Pátrači nenašli žádné trosky, žádné lidi na člunech. Nic. I když proletěli mnohokrát jejich trasu. A stroj Mariner se třináctičlennou posádkou, který se záchranné akce účastnil, havaroval. Po třiadvaceti minutách jeho letu spatřila posádka tankeru Gaines Mills na temném nebi obrovskou ohnivou kouli.
Dnes už víme, že u těchto strojů výbuch nebyl ničím mimořádným, byly nebezpečné a mohla je prý zapálit sebemenší jiskra.
O osudu avengerů se mohli vyšetřovatelé jenom dohadovat. Neexistovaly naváděcí aparatury GPS, letci se orientovali jen podle kompasů. A ty se nejspíš porouchaly, posádky ztratily na mořské hladině orientaci. Možná se piloti pokusili přistát na hladině, když jim docházelo palivo. Ale úspěch bývá v takovém případě mizivý.
Podobných zmizení letadel a lodí se za druhé světové války i po ní odehrála spousta a nikdo z nich nedělal žádnou senzaci. Až v srpnu 1964 – v okurkové sezoně – novinář Vincent Gaddis otiskl v časopisu Argosy článek „Záhada bermudského trojúhelníku“.
První byl Kolumbus
Zrodil se nový fenomén. A záhadologové začali pátrat v minulosti po podobných zmizeních. Největší senzaci vzbudil Charles Berlitz, majitel známé jazykové školy, když v roce 1974 vydal knihu „Bermuda Triangle“. Popisoval v ní řadu tajemných případů… Prodalo se jí přes dvacet milionů výtisků.
Patrně prvním, kdo zažil podivnou situaci v téhle oblasti, byl Kryštof Kolumbus. Ve čtvrtek 15. září 1492, když plul Sargasovým mořem, spatřil se svými námořníky ohnivý pás, který přeletěl oblohu a zmizel v moři. Kompas se choval podivně. Večer 11. října námořník Rodrigo de Triana v dálce zahlédl podivné světlo. Stoupalo vzhůru a zase klesalo – „jako špatná voskovice, která se rozsvěcuje a zhasíná“, jak zněl zápis v lodním deníku.
Co to bylo? Bylo to v září, námořníci mohli zahlédnout pád meteoritu. A kompas ukazoval odchylky mezi skutečným a magnetickým severním pólem. Nezvyklá záře pak mohla pocházet z Hispaňoly nebo z některého z blízkých ostrůvků.
Dvojstěžník Mary Celeste vyplul 5. listopadu 1872 z New Yorku do Janova. Měsíc nato ho objevila posádka jiné lodi mezi Azorskými ostrovy a Portugalskem. Plachty měla potrhané, loď byla v dobrém stavu, ale bez námořníků.
Vyšetřovací komise nakonec našla v lodní zásobárně chléb nakažený námelem. A námel vyvolává v lidech šílenství a i smrt. Námořníci, kapitán s manželkou a dcerkou mohli v náhlém návalu pomatenosti vyskákat do moře. Je to však jen hypotéza.
Mizení ve 20. století
Záhadologové včetně Berlitze vytáhli i několik případů z 20. století.
Začátkem března 1918 zmizela při plavbě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii loď Cyclops s nákladem manganu a 309 námořníky. Měla vysílačku, ale o pomoc nevolala. Počasí, aspoň na pevnině, bylo dobré a panovalo takřka bezvětří.
Ztrátou lodi se tehdy nikdo moc nezabýval. Byla válka, mohla ji potopit německá ponorka. Později někteří němečtí agenti skutečně tvrdili, že umístili do nákladu časovanou bombu, ale odborníci se domnívají, že loď ztroskotala v bouři, která se náhle objevila.
Loď Marine Sulphur Queen s nákladem síry se ztratila začátkem února 1963. Ani její radista nevolal o pomoc. Opět vzniklo několik hypotéz o jejím konci včetně únosu Kubánci. Vysvětlením však mohla být opět bouře. Pozůstalí po 39 námořnících zažalovali vlastníka lodi s tím, že byla v žalostném stavu, a soud jim dal za pravdu.
O letadle řízeném amatérským pilotem, které v prosinci 1970 odstartovalo z Baham, psal záhadolog Ivan Terrance Sanderson. Prý se dostalo do podivného bílého mraku a nakonec přistálo na Floridě o 20 minut dřív než obvykle a s menší spotřebou benzinu. Nepochybně prošlo časovou smyčkou, něčím neznámým. Tvrdil Sanderson.